Jedna z mých opravdu hodně blízkých kamarádek si bere mého opravdu dobrého kamaráda. No a tak se to nějak sešlo, že její svědkyně má miminko a proto poprosila mě, abych jí rozlučku připravila. Nadšeně jsem souhlasila!
Jsem ve svém živlu, když mohu něco organizovat, ať už jde o festivaly, plesy, narozeniny, svatby, nebo právě zmíněné rozlučky.
Dostala jsem seznam holek, které na rozlučce chce. Dokonce nám vytvořila společnou konverzaci, kde napsala o co jde, že mě poprosila o organizaci a z konverzace se odstranila.
No a začala má úloha….
Nejprve bych ovšem ráda napsala pár, dle mě, důležitých bodů pro nevěsty, které po někom rozlučku chtějí!
1.Dobře si rozmyslete koho na rozlučku zvete
Můžete mít spoustu kamarádek ve svém okolí, ale je třeba si hodně rozmyslet, koho tam chcete a kdo si myslíte, že tam opravdu chce být pro vás. Doporučuji vybírat i spíše aktivní osoby, než jen osoby, které spíše mlčí a moc se nezačleňují mezi nápady a konverzace.
2. Stanovte si podmínky
Každá jsme jiná a každá si představujeme a chceme něco jiného. Pokud nechcete striptéra, vše to organizátorce řekněte! Nechcete se přece na své rozlučce cítit trapně. Někdo chce být mezi lidmi, jiný člověk zase naopak jen v kruhu pozvaných. Vše je na vás, tak se nebojte si říct.
3. Připravte se na srandu, úkoly a smích.
Přijměte výzvy a úlohy na rozlučce s pobavením a rozmyslem. Osobně jsem zjistila jednu věc, když na vás holky dají šerpu, nasadí korunku se závojem apod.. projde vám opravdu vše. Nestyďte se plnit úkoly, otravujte kolemjdoucí kluky, dělejte očka a hlavně si to hodlejte sakra pořádně užít!
Mé plánování:
Rozlučka padla na má bedra za časů korony, takže jsem měla hned několik návrhů a plánů. Vše jsem diskutovala s holkama, které byly na rozlučku přizvány. Začaly jsme na asi 9-ti holkách a skončili na 5-ti…k tomu se dostanu. Tím se také opět dostáváme k bodu 1 výše.
Můj původní plán byl, že nevěstu napakujeme a odletíme s ní do Londýna. Nevěsta naprosto celým svým srdcem, tělem, duší i bytím miluje Harryho Pottera. Ovšem korona i další rozlučkové holky mi tento boží plán nějak nechválily, proto jsem šla na plán B.
Nevěsta si myslela, že budeme všechny spát u ní v bytě. V tom jsem jí nechala, ovšem zarezervovala jsem na danou noc nádherný byt v centru Brna. Postel s nebesy, velký obývací pokoj s nádhernou terasou…
Následovalo plánování úkolů, nějakého programu, náplně, co na sebe..
V tomto jsem se stále snažila ptát ostatních holek, ale komunikace poměrně dost vázla a já jsem z toho byla akorát na nervy. Ve výsledku jsem spíše oznamovala co jsem vymyslela a čekala nějaký názor. Často ale nepřišel ani ten, každopádně bych určitě nedopustila, aby se rozlučka nenaplánovala pořádně!
Nejhorší moment pro mě byl v den rozlučky, kdy holky které dorazily ani samy nevěděly, kam teda jdeme a co je v pánu! To by se mě krve nedořezal, hrozné!
Já se sepisovala s wordem, informacemi, vše co mám vymyšlené atd.. a jedna se mě zeptá “Kam teď jdeme? Já osobně bych šla někam na jídlo.” No a to, že byly za půl hodiny zarezervované vafle, to jako by nikdo nenapsal.
Proto jsem nahoře sepsala ty tři body, které jsou pro organizátora fakt hodně důležité!
Co na sebe?
Aby byla nevěsta pořádně označena sehnala jsem nádhernou čelenku se závojem, udělala jsem všem holkám trika s vlastním potiskem a náhodně jsem od jedné slečny sehnala i šerpu „Bride to be“. Přidala jsem k tomu všemu i píšťalku a výbava byla vyřešena.
Potisk na trika jsem si dělala sama, vyprosila jsem si od ženicha jejich grafiku svatby, přidala nápisy Svatební embargo a Budoucí manželka + jsem každé z holek na její triko dala jméno. Poté jsem našla firmu, kde měli trika, které jsme chtěly, zadala grafiku a bylo hotovo.
Program?
Původní program byl nějaký, ovšem korona ho změnila, takže sepíšu ten koronový.
Nevěsta pár dní před rozlučkou dostala dopis, v něm stálo následující:
(je to pouze print. wordu, tak to prosím tak berte)
Měla si myslet, že někam poletí. Stejně tak měla být připravena v daný den ráno před domem. Následovalo několik úkolů, které popíšu níže. Ubytovaly jsme se, vyrazily do města na oběd do její oblíbené restaurace, kterou mi opravdu náhodou, když jsme byly ve městě prozradila. Poté jsme šly hrát hned tři hry Laser Game. Následovala odměna v podobě návštěvy waf-waf, cesta na byt a holčičí tlachání a hraní her.
Úkoly?
V daný den a čas, jsem na nevěstu čekala pouze já. Další holky chystaly onen pronajatý byt. To ovšem nevěsta netušila. Samozřejmě se ptala, kde jsou ostatní holky a já po celou dobu mlčela.
První úkol bylo rozluštění hádanky, co má dělat a kam má jít. Šlo o tajenku, kterou jsem sestavila z věcí, které má ráda, jsou to fakta, nebo se o ty dané věci zajímá. Například jméno ženicha, oblíbená zmrzlina, naše oblíbená restaurace apod… Tajenka křížovky jí prozradila, že má nasednout na šalinu.
Ovšem nevěděla kam má dojet. Proto přišla hádanka druhá. V té bylo skryté jméno zastávky v obrázcích. Odpověď byla Mendlák (Mendlovo náměstí).
Po vysednutí na Mendláku dostala třetí úkol. Souřadnice bodu, kam má dojít. Body ji dovedly před dům, kde jsme měly pronajatý byt. Ve spodním patře je Mateřská škola a nevěsta byla opravdu hodně vyděšená z toho, že bude snad muset hlídat děti. Její výraz bych Vám přála vidět. 😀
Čtvrtý a poslední úkol byl papírek s devíti rozdělenými puntíky, po dalších 12-ti puntíkách. Mrkněte se na fotku. Stačilo jí rozluštit, že se jedná o klávesnici mobilního telefonu. Tento úkol řešila opravdu dlouho. Dostala k němu i nápovědy v podobě fotky aligátora, ostružin a nakousnutého jablíčka. Šlo o nápovědy na telefon Aligátor, Blackberry a iPhone. Nakonec rozluštila i tento úkol.
(Úkolem číslo čtyři, jsem musela hodně nevěstu zdržovat. Předání bytu bylo až v 10:00 dopoledne a potřebovala jsem nahnat čas holkám, které byt přebíraly a zdobily.)
Až byla před domem dle souřadnic, zavolala na telefon a otevřely se jí vstupní dveře. Já sama nevěděla kam přesně máme jít, takže jsme chvilku bloudily, ale do bytu jsme trefily. Na klice onoho bytu byla bílá stuha. Nevěsta díky tomu poznala, že má jít dovnitř. Pomalinku se strachem otevírala dveře bytu, jakmile vstoupila, vyskočily na ni další holky z rozlučky, bouchly konfety a udělaly překvápko.
Doufám, že to přečtete. Když tak nemám problém vám vše poslat.
Na bytě:
Po ubytování (které spočívalo pouze v tom, že jsme někam hodily kufry) jedna z nás nevěstu namalovala a učesala. Během toho jsem jí dala další úkol. Šlo o otázky, na které jsem se zeptala předem ženicha. (na obrázku nahoře Úkol pátý) Pokud odpověděla alespoň z poloviny dobře, mohla dostat triko, to ovšem ona nevěděla. Odpovědi poměrně znala a tak tričko dostala. Měla z něj obrovskou radost. Chvíli jsem ji nechala se radovat a poté dostala trika i pro nás, musela nám je rozdat.
Pomalu jsme mohly vyrazit, všechny jsme se převlékly, určily nevěstě co si má obléci ona a taky jí řekly co si má zabalit. Věděla jsem, že půjdeme na laser game a už se na byt nebudeme vracet. Než jsme vyšly z bytu, dostala do vlasů čelenku se závojem a šerpu „Bride to be“.
Ovšem! Aby to neměla tak jednoduché, dala jsem jí na krk píšťalku, ukázala pytlíček nastříhaných papírků a oznámila jí pravidla rozlučky. V pytlíčku byly úkoly pro ni. Pravidla zněla následovně, kdykoliv kterákoliv z nás zapíská na její píšťalku, může si vytáhnout z pytlíku úkol a ona jej musí splnit. Nesmí k plnění úkolů využít nás (třeba dej holce pusu), ale může jednu z nás poprosit o pomoc. Bylo pak na oné poprosené, zda nevěstě pomůže, nebo ji v tom pěkně nechá.
Venku:
Po celou dobu co jsme byly venku, jely šalinou, seděli v restauraci, nebo jedli vafle, nevěsta plnila škodolibé úkoly. Nejlepší úkol byl : Nech si od nějakého kluka podepsat prsa. Tady nevěsta sehnala dokonce tři podpisy, takže jsme ji asi dva opravdu zákeřné úkoly díky tomu odpustily.
Jedním z úkolů bylo také: Dělej sochu po dobu 2 minut. Tento úkol dala nevěstě její sestra zrovna ve chvíli, kdy jsme měly vafle na stole. Nevěsta si dávala do pusy a nastalo plnění úkolu, musela zůstat strnule s otevřenou pusou a rukou napůl cesty do ní. V tu chvíli jsme se jí všechny do vaflí pustily. Ujedly zmrzku, ovoce, rozházely jí to… 😀 Škodolibé, ale dokonale jsme se pobavily. Po dvou minutách jsem taky dostala pěkný štípanec do paže.
Návrat na byt:
Po vaflích jsme se vrátily na byt. Udělali si pohodlí, namíchaly drinky, daly pár panáků…. no prostě klasická dámská jízda. Když šla nevěsta na toaletu, čekalo na ni poslední překvapení. Každá z nás měla sehnat dárek přímo pro nevěstu s příběhem, proč právě ten dárek jí dává. Nevěsta pak došla do obývacího pokoje a měla hádat, kdo jí ten daný dáreček dal a proč. Docela jsme se u toho pobavily.
Ovšem.. aby to nebylo tak jednoduché pro mě jako organizátorku, jedná z nás dárek zapomněla. Vymyslelo se i to, každopádně já sama táhla haldu věcí a holky měly vzít pouze dárek a oblečení na sport a na sebe… 😀 No fakt mě málem zase kleplo.
Potom jsme byly na bytě, plkaly, pomlouvaly, užívaly a tak.
Shrnutí:
To by asi tak bylo vše, co chci sdělit ven a dat pár rad těm, které rozlučka teprve čeká.
Na závěr bych ráda dodala, že spousta věcí se mi pos*ala v den akce.
– Jedna z holek na rozlučku prozvracela celou noc a na rozlučku nedorazila, že nedojde jsem se dozvěděla ráno na schodech ke sklepu u nevěsty
– Druhá musela pracovat a také nedorazila, to jsem se dozvěděla okolo desáté dopoledně, když už jsem s nevěstou luštila třetí úkol (opravdu to nebyl dobrý pocit, říkat po druhé nevěstě, že dvě holky ze sedmi na rozlučku nedorazí)
Dále jsem měla pronajatý byt přes Airbnb pro 8 osob, bylo nás nakonec jen pět…
– když jsem s nevěstou luštila úkoly a holky přebraly byt, tak mě došla zpráva, že to je jiný byt než dle fotek!! Málem mě jeblo. Každopádně byl krásný, no ale kdyby nebyl.. tak se už fakt jdu někam utopit. 😀
Měla jsem pro ně natiskla i trika a všude byla rezervace pro 7 osob. Protože osmý člověk mi dal vědět poměrně v čas a tudíž už nebyl v rezervacích.
– trika jsem měla asi dva týdny před akcí už u sebe doma, ovšem vybalovala jsem je dva dny před rozlučkou, málem mě kleplo, když jsem zjistila, že jedno triko chybí a naopak mám 2x stejné… Já je počítala jak došly, ale nekontrolovala jsem jména. Psala jsem firmě, dělala reklamaci, ale triko nedošlo. Takže jsem jméno nadepsala na papír a triko přelepila. Byla jsem z toho na nervy a ve výsledku to bylo triko slečny, která musela zůstat v práci, takže jsem se nervovala zbytečně 😀
– zarezervovala jsem oblíbenou restauraci nevěsty a když jsme dorazily, tak měli v podstatě jen salát… takže žádné promaštění žaludku
– celou dobu pršelo, takže jsem řešila celodenní lístky na šalinu pro holky
– luštění prvních dvou úkolů bylo naplánováno do parku kousek od domu nevěsty, jenže lilo, takže jsem s ní seděla jak bezdomovec na schodech do sklepa 😀
– celou dobu lilo, musely jsme mít deštníky a úkoly se hodně blbě plnily…
– díky tomuto všemu, jsem měnila den před akcí prakticky vše co jsem naplánovala
Měly jsme jít na vínko na Špilberk, posedět si tam. Dívat se na západ sluníčka, popíjet atd.., ale počasí to chtělo jinak.
Tímto bych chtěla říct, že i když je hnusně, jde o lidi. Jde o to s kým na rozlučku jdete, kdo ji organizuje a zda dokáže program přizpůsobit tomu, co se naskytne.
Můžete si to plánovat jak chcete, ale snad vždy přijde něco, co je třeba řešit a jednat rychle.
Odměnou mi je to, že si to nevěsta moc užila, hezky mi poděkovala a mě to zahřálo.
Doufám, že jim počasí už dá pokoj a užijeme si všichni svatbu se slunečními paprsky v zádech.