Moc doufám, že tato doba, toto zpomalení, tento čas, nám všem otevře oči. V tuto dobu se spousta z nás může zastavit, být doma s dětmi, po boku rodiny, manžela či manželky. Ano, trávíme tyto časy ve strachu z toho co bude, co nastane, co nás čeká. Ale stejně jako v normálním ne-koronovém světě můžeme žít, musíme to zvládnout i teď. Pojďme to využít a nepromarnit naše šance.
Můžeme konečně BÝT a vnímat svět. Nemusíme se za něčím hnát, stresovat se kvůli nadměrnému množství práce, nebo proto že nám děti nějak rychle rostou před očima.
(samozřejmě mluvím převážně na osoby co jsou doma)
Doufám a přeji si, aby se něco změnilo. Abychom se probudili z toho ošklivého snu a začali si více uvědomovat, více si připouštět a cítit. Spousta lidí se jen mihotá v čase, investuje ho do práce a nahánění peněz, jenže pak až mají dost nahrabáno zjistí, že už je vlastně pozdě. Že život sice prožili, ale pořádně jej nežili.
Nic z našeho života nelze vrátit. Nic se neopakuje dvakrát a proto je život tak úžasný, nádherný a unikátní. Každá chyba nás má posílit, udělit nám lekci tak, abychom byli silnější, odolnější a dokázali lépe reagovat a vyhodnocovat. Každá zkušenost nás posouvá vždy o krůček dál, každý pád nás posune výš a všechny strasti i radosti se nám jednou zúročí.
Poslední doba je až moc rychlá. Jsou na nás kladeny čím dál větší nároky, práce přibývá, protože díky vymoženostem ji zvládáme mnohem rychleji. Vztahy nejsou to co bývaly a často nevydrží právě díky času. Čas je něco co nikde nenahrabeme, nikde nevyděláme ani nevyhrajeme, čas je teď a tady. Proto dělejme vše tak, abychom jej maximálně využili.
Važme si všeho. Neodsuzujme lidi na základě vzhledu, či zaměstnání.
Děkujme a chvalme. Ať už práci hasičů, policie, nebo zdravotníků, kteří se o nás starají a jsou nyní vidět. Své životy a drahocený čas nám dávají i pracovníci v obchodech, za kasou, nebo co doplňují zboží. Važme si jejich práce, odhodlání a nasazení. Važme si popelářů, pekařů a švadlen. Važme si všech, co odložili svou běžnou rutinu a věnují všechen čas šití roušek, zadarmo, pro všechny, pro nás.
Važme si ….
Když se zeptáte starých lidí co by udělali jinak, tak vám neřeknou – více bych pracovala. Odvětí vám tím, že by více objímali svou drahou polovičku, více by všem říkali, že je milují a více by byli. Jen tak. Po boku těch, kteří je milují.
Proto vás všechny co čtete tyto řádky vyzývám, buďte. Nebuďte, ale prožívejte. Nežijte, ale prožívejte. Nestrádejte, ale získávejte. Nebojte se riskovat. Získávejte. Poznávejte. No a hlavně, dávejte se. Dejte se své lásce, svým dětem, projevujte svou lásku a chvalte.
Žijeme jen jednou, tak si to pojďme užít. Abychom si tma na konci mohli říct „Páni, tak to byla jízda“.