Museli jsme zrušit a posunout svatbu

Rušíme svatbu

Tato doba je opravdu hrozná! Přináší s sebou spoustu věcí, které nemůžeme ovlivnit, změnit a máme svázané ruce. Ta bezmoc je až spalující a moc dobře si uvědomuji čím vším tato koronavirová kauza jede. Já se ovšem dnes zaměřím na to, co aktuálně nejvíce spaluje mě a vím, že to trápí velkou spoustu osob, se kterými trávím čas ve skupinách na sociálních sítích. Jde o svatby.

Jsem, nebo spíš byla jsem? Červnová nevěsta.

Svatbu chystáme od září 2019 a více méně jsme měli vše nachystané. Vesměs si dělám vše sama a přítel mě s notnou dávkou trpělivosti podporuje. No nyní asi splníme něco jako Do roka a do dne. (Ovšem bez pár dní). Protože máme nové datum v září.

Postupně jsem si nachystala svatební noviny, pozvánky, papírky na prskavky, na láhve s vodou a ibalginem na ráno po svatbě. Rady do manželství, nápis do sweet baru i do slaného. Všude s datem svatby. Naštěstí jsme je nestihli vytisknout, rozvést a vše dodělat, takže teď jen změním datum…
Ovšem! Až moc dobře si uvědomuji, jaké jsme měli v tomto štěstí, štěstí v neštěstí a jakou mám výhodu oproti nevěstám, které si tyto věci objednaly, zaplatily za ně hodně peněz a teď v podstatě musí jen vymyslet co s nimi.

Další problém, který vzniká v ruku v ruce s rušením a překládáním je datum třeba na prstýncích. Rytiny ve zlatě a stříbře. Když necháte předělat, uberou vám kus onoho drahého materiálu… je to starost navíc a je to tak nefér. Opět vám to připomene to, že s tím nemůžeme nic dělat. My data na prstýnku nemáme, nevím jestli nás něco osvítilo, každopádně jsme si ve chvíli, kdy jsme vymýšleli co napíšeme na prsteny oba řekli, že si snad datum svatby dokážeme zapamatovat a na kroužky ho nechceme. V případě, že by tam bylo, si za něj uděláme lomítko s datem novým.

Kdo má jen tak dvě data svatby na prstýncích?

Zase na druhou stranu si říkám, jestli bych chtěla mít takovou nepěknou vzpomínku na tuto dobu. Na to, že nám nějaký vir zničil náš den. Pořád se ujišťuji v tom, že jednou, později, o tomto budeme vyprávět dětem a vnoučatům. Budeme mít historku, kterou jen tak někdo nemá. Ovšem za jakou cenu?

Mě bylo řečeno, že na všechno kde je datum dáme lomítko s novým datem, jen to přelepíme a bude to sranda. Jenže já si nechci z naší svatby dělat srandu. Pro nás je to vážná věc, pro mě moc důležitý krok v našich životech. No a spousta lidí to nechápe.

Svým způsobem jsem moc vděčná za to, že si můžu postěžovat na fb skupinách, že vidím oporu v nevěstách které to mají úplně stejně jako my. Nejsme v tom sami a to nám všem dává nějaký kus síly jít dál, nepropadat tomu a bojovat.

Teď se ale přesunu k tomu, že jsme se ze dne na den dohodli na zrušení původního termínu a zajištění nového. Tak moc jsem to nechtěla a bránila se tomu, ale přišlo na to i u nás.

Ani nevíte, jak moc se mi ulevilo.

Píšu to ve formě, že MĚ se ulevilo, příteli samozřejmě taky, ale já vám popisuji pocity své. Tak mě prosím nějak nesuďte.

Hned jak jsme si řekli, že změníme termín došlo mi, že to tak mělo být a je to určitě správně. Nechci svatbu plnou strachu, roušek a bez některých členů rodiny co z mnoha důvodů této doby raději ani nedorazí. Bylo by to líto nám i jim.

Zároveň s tím mě děsilo to, že spoustu věcí ještě chybí. Nemám u sebe šaty, ženich nemá kvádro, košili. Ani jeden nemáme boty. Nemáme vyřízené papíry od matriky, protože to jde až tři měsíce před obřadem. Do toho všeho mi přestala odpovídat paní z církve, která nás v toto datum měla oddat. Nemohla jsem zamluvit hotel pro rodinu, protože je tam omezený provoz a nikdo neví co bude. Stejně tak jsem nebyla na zkoušku účesu (ten bych asi dala naostro), ale nebyla jsem ani na zkoušku líčení a nalíčit se naostro opravdu nenechám. No a takto bych mohla pokračovat do nekonečna.

Ovšem nejvíce ubíjející věcí byly telefonáty rodiny. „Teres a plánujete svatbu nechat tak jak je? Nebudete měnit termín? Nebojíte se? Věříte tomu, že to povolí? Budete se brát ikdyž budou nakázané roušky?“

No a korunu tomu vždy nasadilo něco jako „Šak je to jen svatba, nejde o život. No tak to předěláte to není taková hrůza. Můžete se vzít kdykoliv jindy.“

To, že mi to zabralo spoustu čau, úsilí a nervů šlo jaksi stranou. Musím ovšem říct, že obrovskou oporou mi byla maminka mého budoucího muže. Ta semnou věřila, že vše proběhne, že to dáme a neustále mi dodává potřebnou energii a odhodlání k tomu, že to zvládneme. A za to jí moc děkuji. Všem bych přála takovou tchýni, jakou mám já. Ta možnost opory, podpory a pochopení je neměřitelná a já si jí za to opravdu ze srdce vážím.
Samozřejmě mi moc pomáhá a podporuje mě přítel, to bych opravdu nerada, aby to vyznělo jinak.

Rušení svatby není jednoduché. Sebrání vysněného data opravdu bolí. Přesouvání stojí nervy, úsilí a často musíme začít o píky. Ale nepropadejme panice a beznaději. Až bude po všem budeme s emoci ohlédnout za tím, čím jsme si prošli a říct si:

„Zvládli jsme to a můžeme na sebe být hrdí.“

Tak se držme ženy, matky, nevěsty, dívky, holky. Buďme si oporou i nadále. Společně to zvládneme a moc doufám, že se tomu jednou zasmějeme.

1 Comment

  1. Datum na prstynkách
    7 října, 2020 @ 7:33 am

    My jsme se nakonec rozhodli prstýnky (datum na nich) nechat tak jak bylo původně – liší se jen v roku, den je totožný 1.5. 🙂 ikdyž to letos nevyšlo, pro nás už jsme v hlavě svoji a prstýnky nám aspoň budou připomínat, že to není jen o tom kdy se podepíší papíry!

    Reply

Napsat komentář: Datum na prstynkách Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *