Tak jsem konečně našla trochu času a odvahy, abych napsala o svém rozhodnutí mít dulu u porodu.
O tom, že chci dulu jsem se rozhodla zhruba okolo šestého až sedmého měsíce těhotenství, kdy jsem byla asi v polovině online předporodního kurzu.
Tak nějak na mě všechno to vědění a má přání jaký by měl porod být prostě dolehly. Nechtěla jsem na manžela vyvíjet tlak, už tak podle mě má ten chlap u porodu co dělat. Strach o milující partnerku a miminko, které přichází na svět je prostě záhul a velká zodpovědnost.
Věděla jsem, že mě zvládne bránit, připomínat zdravotníkům co chci a nechci, ale na druhou stranu jsem chtěla aby mě držel za ruku, byl zde pro mě a porod se mnou (s námi) prožil.
Aby byl u každé jeho části a nemusel neustále myslet na věci okolo, jako že nechci nástřih hráze, nebo si nepřeji píchnutí vody ….
V této fázi kdy jsem si skládala porodní přání a nasávala každou informaci z kurzu jsem si prostě řekla, že chci dulu nebo porodní asistentku (PA).
Když jsem s touto informací přišla za manželem, byl velmi empatický a mé přání podporoval. “Hlavně ať jsi v pohodě a klidu.”
No a vidina duly, nebo PA tento pocit ve mě vyvolávala.
Tak jsem začala hledat a googlit.
Zda PA, nebo dulu.
Ráda bych napsala, že hledat podporu v podobě jedné ze zmíněných žen v tak pokročilém stádiu těhotenství, je poměrně oříšek. Ony jsou většinou zamluvené tak půl roku dopředu a my navíc měli termín na začátku července, takže množství se ještě zmenšilo díky prázdninám a dovoleným.
Stejný problém je okolo Vánoc, jarních prázdnin apod …
Rozdíl mezi dulou a porodní asistentkou (dle mě):
První co jsem si hledala bylo, kterou z těchto žen chci. Zda dulu, nebo PA.
Ráda bych vám tu stručně popsala co která dělá a proč jsem zvolila dulu.
PA je zdravotník, vystudovaný. Může vás prohlížet, vyšetřovat, provádět zdravotní úkony a pomáhat pracovníkům v porodnici.
Dula je spíše odborník amatér, má nastudováno, načteno, ale nikdy nedělala školu jako PA. Je tedy spíše takovou “babkou kořenářkou” (neberte jako urážku) a spíše tedy podporou, psychickou podporou ženy i partnera (pokud je u porodu).
Já věděla, že se spíše bojím té své psychiky a toho, aby bylo dodrženo mé přání. Svému tělu a hlavně miminku jsem na 100% věřila, že ví. Že oba ví jak na to a že to zvládneme společně. Ovšem zásahů ze strany porodnice jsem moc bála. Hledala jsem svůj největší strach co se týče porodu a právě tady mi blikaly všechny kontrolky.
Proto tedy padlo rozhodnutí, že chci dulu. Takovou kamarádku co tam bude pro mě, pro nás. Bude mě masírovat rebozem, balónkem, stláčet pánev, radit manželovi jak mi má pomoct ulevit si.
Rozhodnutí padlo a já začala hledat. Nebudu to protahovat, sedla jsem si po online schůzce až s pátou dulou v řadě, ovšem tak s desátou, kterou jsem oslovila. Buď mi přišly namyšlené, neseděly mi osobnostně, byly takové plaché a spíš než by mluvily ony mluvila jsem já (očekávala bych to naopak), také jsem nechtěla dulu co nemá vlastní děti (za mě člověk co nikdy nerodil prostě neví jaké to je … sry doktoři 😀 ). No a tak jsem našla svého psychického anděla, Danielu.
Naše dula Daniela:
Před porodem jsme měli dvě setkání, chtěla jsem aby se poznali s Danem (manžel) a aby jsme si ujasnili co si přeji, co ne, co dělá dula a co dělá partner. Vzájemně si sedli i oni dva a já cítila, že jsem klidná, připravená. Dula mi dodala obrovskou odvahu a sílu, psychickou podporu, která mi chyběla.
Naučila manžela jak mi může ulevit pomocí reboza, naučila nás úlevové polohy, prošla s námi porod krůček po krůčku a popsala nám její porody. Odpověděla na všechny mé otázky s klidem, pravdivě a bez nějakého mlžení, které dle mě porod prostě doprovází. Stále se o tom moc nemluví a za mě je to špatně.
Našla jsem v ní velkou oporu a možnost sdílení, psaly jsme si na messengeru, mohla jsem se kdykoliv ptát.
Prošli jsme si i kojení, byla tu pro mě kdyby nám to po porodu nešlo a to bylo další nakopnutí k tomu, že jsem víc věřila v nádherný konec.
A taky že ano. Porod byl nádherný a to opravdu nepřeháním, možná to bylo tím, že jsem nic nepodcenila a opravdu se připravila, každý den jsem cvičila a byla i na fyzioterapii, chodila na těhotenské masáže apod… ale nejvíc ze všeho bych chtěla říct, že porod je prostě hlavně v hlavě, pokud je žena psychicky v pohodě, tělo ví, miminko ví a společně to dokážou.
Ale o tom zase příště ….